První zpráva - ze 17. července

Zdravíme z Orlických hor!
V pořádku jsme dojeli, bez obtíží našli chatu Bedřichovku a o pár set metrů dál chatu Perlu a chatu vedle, která nespadá pod Bedřichovku, ale my jsme si ji na těch 14 dní půjčili.
V chatě Perle je ubytovaný 1. a 2. oddíl a část čtvrtého, druhá část čtvrtého a 3. oddíl bydlí v chatě vedle. Cesta byla dlouhá a únavná, autobusem jsme jeli 4 hodiny. Po obědě jsme měli informativní schůzku v krásném parketovém sále, kde jsme se mimo jiné dozvěděli, že nesmíme kouřit ani pít alkohol. Odpoledne jsme zažili silný déšť a cestou z večeře jsme slyšeli (i viděli) bouřku. Pak jsme se znovu sešli v sále a dozvěděli jsme se, jak byly Písničky rozděleny do hlasů. Tentokrát je to hodně vyrovnané.

Přikládám pár vlastních fotek areálu, © Monika Pašková.

     Dnes nás vzbudili v 7:30 westernovou hudbou. Vyskočili jsme z postele, šli do zkušebny a měli jsme rozcvičku v sedě. Potom jsme šli v dešti na snídani, ke které jsme dostali chleba s rajčetem, máslem, taveným sýrem a meruňkovým a višňovým džemem.  
     Po snídani jsme šli zkoušet nové písničky, které nás bavily. Pak jsme šli na oběd. K obědu byl „bizon“ – maso a brambory. Po obědě jsme měli polední klid a potom další zkoušku, na které jsme zpívali další novou písničku. Potom jsme měli večeři. K večeři bylo maso a rýže.
     Po večeři jsme měli nástup, sešli jsme se ve  zkušebně a vyslechli denní rozkaz. Po rozkazu každý oddíl předvedl vlastní scénku, kterou jsme vymýšleli během dne.
     Po rozkazu jsme dostali ještě chvíli volno, pak byla vyhlášená příprava na večerku a my jdeme spát.
Kristýna Nicodová

     Zase nás probudili westernovou hudbou! K snídani jsme dostali rohlík a sýr (a džem). Po snídani jsme zkoušeli a zkoušku jsme přerušili kvůli přehlídce policistů u chaty Bedřichovky, na kterou jsme se šli podívat. Předvedli nám tam policejní vůz pro převoz zločinců, do kterého jsme se na chvilku nechali zavřít. (Mají tam pohodlné sedačky.) V dalším voze nám ukázali přístroj, pomocí kterého rozpoznají padělané bankovky. Předvedli nám také policejní psy. (Psi na slovo poslouchali, což nás uchvátilo.) Naše klavíristka Jitka troubila ostošest policajtským klaksonem.
     Po přehlídce jsme šli na oběd, dostali jsme rajskou s těstovinami a mletým masem. Polední klid byl stupně I., což znamená, že můžeme na pokoji hrát hry (např. karty) nebo spát, ale nemůžeme si povídat, protože polední klid znamená hlasový klid.
     Po poledním klidu jsme se hrabali v „bizoních výkalech“, což symbolizovalo bahno rozmístěné po louce. Měli jsme tam najít papírky s čísly, které symbolizovaly teplotu výkalů a určit směr, kudy se stádo bizonů vydalo. (Náš první oddíl hru vyhrál. Hurá!)
     Asi už jste pochopili z předchozích zápisků, že naším táborovým tématem je Divoký západ.
     Po hře jsme měli odpolední zkoušku, pak večeři – kuřecí stehno s bramborem, pak byl denní rozkaz a potom příprava na večerku.
Monika Pašková a Míša Hromasová

Dneska jen ve zkratce předchozí dva dny a dnešek.  

21. 7. jsme hráli LKL, vzpomínka na staré „Letařovické kulturní léto“, čili divadlo. Hrál druhý a třetí oddíl a téma bylo Večerníček. Třetí oddíl hrál Macha a Šebestovou a druhý oddíl Rumcajse. Kromě toho jsme dělali kvalifikace na své virtuální budovy v osadě.

22. 7. pro nás vedoucí na odpoledne připravili dobrou pamatovací hru – bylo deset band banditů, jmenovaly se Naklepávači (4 členové), Supí fašírky (5 členů), Barevní (5 členů), Sametoví šampónci (3 členové), Vlezlé krysy (3 členové), Masaři (4 členové), Achdar Achmad (2 členové), Smrdutí kojoti (6 členů), Schubertovci, (5 členů), Zavšivení holomci (3 členové) a jeden, kterému jsme říkali B. B. – Big Boss. Měli jsme si zapamatovat obličeje pokud možno všech banditů a pak zapsat, jak vypadali a jak se jmenovali. Myslím, že můžu říct za všechny, že nás to bavilo.

A už je tu pátek, čili generálka na koncert a všechno kolem toho. Na začátku zkoušky jsme byly dost často pod tónem, protože jsme byly nejspíš nevyspalé. Ale to se časem vylepšilo a doufáme, že zítřejší koncert bude perfektní.

Dneska jsme neměli žádnou hru mimo kvalifikace, ale učili jsme se tanec v country stylu. Jinak jsme měli poklidné odpoledne.

Přikládám dvě fotky z nácviku country tance (ostatní fotky se nepovedly).

Monča Pašková

24. 7.
Ráno nás vzbudili českou hudbou (konečně, ta westernová se nám na budíček nelíbila). Po krátké rozcvičce a osobní hygieně jsme v dešti vyrazili na snídani, ke které byl chleba s džemem a máslem.
Po snídani jsme měli generálku na koncert. Pak jsme měli oběd, který nám mladším dodal trochu odvahy na koncert. Po obědě jsme se oblékli do koncertního, přijel pro nás autobus a jeli jsme do kostela v Neratově.
V kostele se právě konal křest, a tak „Áčko“ zpívalo Mou hvězdu od Bedřicha Smetany.
Na koncert přišlo poměrně dost lidí. Zpívaly jsme docela dobře (tedy aspoň podle mě). Zpátky jsme jeli taky autobusem, ale jelo nás málo, protože většině holek přijeli rodiče a tak jeli zpátky s nimi.
K večeři byl květák s bramborem. Rozkaz byl ve třičtvrtě na devět (posunutý byl kvůli tomu, že někomu přijeli rodiče) a dozvěděli jsme se tam téma našeho LKL (1. oddíl Rákosníček, 4. oddíl Maxipes Fík). Pak už byla příprava na večerku a šli jsme spát.

Radka Vychytilová  

25. 7.
Včera na rozkaze jsme se dozvěděly, že asi na mši v Polsku zpívat nebudeme. Bylo nám to moc líto, a tak jsme vymýšlely nějaké církevní písničky, protože Poláci si v kostele potrpí na církevní hudbu.
Jelikož se Jitce na mši nechtělo, protože tu měla manžela, musely jsme zpívat pouze písničky bez doprovodu. Nakonec jsme na mši zpívaly: Ave verum, Ave Regina, Sanctus, Pueri concinite, Alleluja, Kyrie a Pergolesiho Amen.
Uspěly jsme velmi dobře a dočkaly se velkého potlesku. Polský pan farář byl velmi spokojen.
Zdravím všechny rodiče!

Adinka Segerová

26. 7.
Náš pobyt na chatě Perle už se začíná chýlit ke konci a většina z nás si to začíná uvědomovat. Jsme sice teprve ještě v polovině soustředění, ale čas nám plyne velice rychle. I uklízení  upadá a hvězdiček za úklid je čím dál méně. Dost lidí už má unavené hlasivky, někteří jsou dokonce ochraptělí až tak, že už jim pastilky téměř nezabírají (a nebo jim už došly). Na zkouškách dostáváme pořád nové noty a všichni (hlavně Písnička) se je musí co nejrychleji naučit. Počasí se dost kazí, hodně prší a fouká vítr. Dnes večer se měla hrát přehazovaná, ale kvůli dešti z toho sešlo. Budeme místo toho pokračovat v nácviku tance s naší vedoucí Andreou Palovou. O večerce bude určitě (snad) ticho a všichni budou po dlouhém dni spát jak mimina.

Julie Talpová

27. 7.
Dnes v 7:30 byl budíček jako obvykle, dále následovala rozcvička a další ranní věci. Zkouška probíhala celkem dobře. Ale tím všednost dnešního dne končila. Na oběd jsme si vzali batohy, které jsme s sebou měli na výlet. Když jsme přijeli na farmu, někteří z nás netoužili jezdit na koni, a tak šli na procházku po vesnici. My ostatní jsme jeli na koni. Kdo chtěl a aspoň trochu uměl, jel i sám.
Čas se rychle krátil a my jsme brzy vyrazili domů, abychom stihli odpolední zkoušku. Cestou jsme potkali Vláďu, kterému jsme se nejprve smáli, ale smích nás přešel, když na nás vybafly další členky sboru, které nešly na koně a šly nám naproti. Společně jsme dorazili do chaty, kde jsme akorát stihli odpolední zkoušku.
Následovala další změna – odpolední zkouška odpadá. Všichni jsme byli rádi za osobní volno. V půl osmé jsme se všichni sešli u ohně, kde jsme zpívali jako obvykle a navíc jsme pekli vlastnoručně vyrobený chleba.
Nakonec jsme my mladší odešli původně spát, ale pak nám Vláďa dovolil zůstat vzhůru a povídat si v jednom z pokojů. Večer vyvrcholil pohádkou o černém banditovi s modrými ústy a modrými vlasy, kterou vyprávěl Vláďa.

Hanka Šílová

Ráno jsme se probudily, úsměv na rty nasadily.
Rozcvička nás čekala, poněkud nás lekala.
Běh byl velmi pomalý, neb jsme byli ospalí.
Běh osvěžil těla naše, žhavily jsme vyssavače.

Po nedlouhém luxování přišlo čisto znenadání.
Po úspěšném vysávání hvězdné bylo bodování.
Dále radši vynecháme, co k snídani pojídáme.
Rozkmitly jsme hlasivky, neb jsme velké snaživky.

Následoval výlet dlouhý, nebyl vidět mráček pouhý.
Hnědáka jsme osedlaly a projížďku udělaly.
Vracejíc se po silnici, po českopolské hranici,
cesta nám šla tím víc snáž, potkaly jsme celní stráž.

Strejda Vláďa v pláštěnce vylekal nás - nadšence.
Z výletu bylo značné vzrušení, dočkaly jsme se zkoušky zrušení.
Důležitý míčový zápas přeťal nám denní rozkaz.
To pro 3. oddíl nebyla žádná překážka, protože se mu vyhýbá porážka.

Táborák ukončil úterní den, pak už nám zbyl jen překrásný sen.
HOWGH!

Pája P., MaruškaP., Monika V., Míša P.